Nejlepší nápady na využití virtuální reality v průmyslu

Výuka a školení

Jedno z nejzajímavějších využití VR v průmyslu je výuka a školení. Zaměstnanec se nemusí učit na zařízení, které je provozu, ale cvičí reálné situace ve virtuálních brýlích. Má to několik přínosů. Nezatěžuje reálný provoz, nemusí se mu věnovat další člověk, a může nacvičit např. nouzové postupy. V podstatě škola hrou. A jsme přesvědčeni, že takto to J.A. Komenský myslel. Tedy ne, že si u učení hrajeme, ale že se hrou – simulací – naučíme reálné situace.

Převedení zařízení do VR (například linky, nebo stroje) probíhá tak, že se buď do virtuální reality celý stroj naprogramuje – „zkopíruje“ přesně tak, jak funguje (složitější varianta), nebo se naprogramují předem dané scénáře (jednodušší varianta).

Zhotovení VR simulátoru se dělí na dvě zásadní fáze:

• vizuální – výroba 3D prostředí a objektů, které budeme využívat,
• technická – naprogramování toho, co se bude dít, např. chování linky, nebo stroje, a příprava scénářů.

Čím je zařízení složitější, tím je složitější simulátor. Otázkou tak je, jak tvorbu simulátoru co nejvíce zjednodušit a tím dosáhnout co nejnižších nákladů a to je často náš úkol. Převedení složitého zařízení do virtuální reality znamená ho v podstatě celé naprogramovat v simulaci, vč. fyzikálních zákonů. A to může být mravenčí práce.

Student je však stejně simulátorem veden k určitým činnostem. Např. „udělej krok A, aby se zahájil proces B“, „pokud jede proces B musíš provádět následující činnosti a hlídat následující hodnoty“. Jsou tedy nacvičovány a opakovány určité postupy, které si student postupně automatizuje. Simulátor ho následně zkouší. Např. „jaké činnosti musíš udělat, aby se zahájil proces B“, nebo „proveď veškeré kroky k tomu, aby se zabránilo chybě“. Činnosti, které mu nejdou, simulátor samozřejmě zaznamená, a dává mu dané úkoly tak dlouho, dokud je student nedělá bez chyb.

Scénářů – cvičebních postupů – mohou být desítky.

Mohlo by se zdát, že simulátor z člověka dělá cvičeného robota. Není tomu tak. Osoba v zácviku se naučí tolik scénářů – standartních i krizových – že dokáže předvídat chování stroje i v jiných netrénovaných situacích. Pravděpodobnost, že najde řešení je pak násobně vyšší, než pokud by se v simulátoru neškolil.

Můžeme si to představit jako výuku jazyka. Pokud se naučím 100 základních frází, budu schopen říci mnohem víc, než je význam těchto 100 frází. Budu schopen kombinovat slova, slovní spojení a mluvnici ze všech naučených frází, a jsem tak schopen sdělit mnohem více, několikátou mocninu naučených frází.

Školení je možné provádět opakovaně a pravidelně. Např. jako připomenutí nestandartních situací, které nevznikají často, ale mohou způsobit velké škody, třeba zastavení výroby, nebo poškození materiálu.

Situace je možné do simulátoru v průběhu času přidávat.

Obrovskou výhodou je, že jakmile je simulátor hotový, jeho provoz již nestojí další náklady. Kdokoliv se může školit v jakékoliv místnosti a zcela samostatně. Výuka práce s bruskou pak může probíhat třeba i doma na home office.

Základem efektivního vývoje simulátoru (a šetření nákladů), je tedy správně zvolit výukové situace.

Školení ve VR tak vždy šetří náklady stroje (stroj není k výuce potřeba), personální náklady (není třeba školitele) a čas výuky. Dokážete také vyfiltrovat uchazeče, kteří se na danou pozici nehodí a způsobili by více škody než užitku.