Virtuální a rozšířená realita v muzeu

Cestujte zpátky časem… No opravdu. Díky virtuální realitě, můžete navštívit historická místa a historické události, o kterých se Vám ani nesnilo.

Ve virtuální realitě, se můžete potkat s významnými osobnostmi minulosti. Zmapovat jak šel čas a jak se místa postupně měnila. Můžete se zúčastnit tažení Napoleona Bonaparte a nebo se podívat, jak lidé zvonili klíči na Václavském náměstí při Sametové revoluci.

Lidé chtějí prožívat, aby si lépe zapamatovali.

Je jednoduché si přečíst článek o zajímavostech z historie, nebo přírodovědy, ale prožít si situaci téměř na „vlastní kůži“ to se vryje do paměti výrazně déle. Zažijte a pochopíte. To je koncept virtuální reality.

V České Republice je již několik muzeí a galerií, které moderní technologie zařadili do svého programu. Například Zlínská galerie využila VR na své výstavě Rozum vs Cit. V Olomouci je možné projít se po středověkém náměstí, nově chystá své expozice i Most.

Mezi další možnosti využití v muzeích a galeriích patří rozšířená realita.

Díky tabletu, nebo chytrému mobilu si nyní můžete zobrazit různé artefakty ve 3D, prohlédnout a prozkoumat si je ze všech stran. Předměty, které můžete obvykle vidět pouze ve vitríně nebo na obrázku, bude ležet přímo před vámi, jen se jí dotknout. Při pohledu na obraz vám pro změnu mohou „vyběhnout“ doplňující informace k tématu, nebo 3D model autora v celé jeho kráse.

Při používání rozšířené reality se můžete setkat třeba i s QR kódy. Ty umožňují zobrazit video obsah, obrázky, 3D model, hlasovou nahrávku a nebo psaný text, k jakémukoliv exponátu, k jakékoliv události. Stačí namířit mobil nebo tablet, načíst QR kód a z nudné prohlídky se může stát interaktivní zábavná vzdělávací aktivita.

V době, která je na vnímání a pozornost návštěvníků velice náročná, je virtuální a rozšířená realita novým způsobem, jak přitáhnout do muzeí a galerií nové, mladé návštěvníky. Zároveň zaujme i ty stávající, kteří jsou pravidelnými účastníky a muzea nebo galerie pro ně nejsou neznámé. Pohled na historii z nového úhlu, prožití si událostí, návštěva dalekých míst a cesta časem do historie – to jsou aktivity, které budou brzy přístupné ve většině moderních muzeí.

Rozhovor s panem Vítkem Heinzem

bývalým učitelem a zkušeným personalistou, a panem Pánkem, čerstvým absolventem.

Téma: Kdo je generace Z, a jak s ní pracovat, jak ji pochopit a co s ní dělat.

Vít Heinz je zkušeným personalistou, který pracuje pro velké průmyslové korporace. Momentálně zakotvil v automotive a svěřil se nám se svými zkušenostmi s mladou generací pracujících.

Jako Generace Z, je označována generace lidí narozených mezi roky 1996 – 2012. Jsou mladí, digitalizovaní, závislí na sociálních sítích, umí psát rychle zprávy a stejně jako píší, tak i rychle a stroze mluví. Jsou zahlceni informacemi a neví co si počít se svým životem. Chtějí práci, která jim bude vyhovovat, nesmíří se jen tak s něčím – a není pro ně problém ze zaměstnání odejít, a to klidně ze dne na den.

Starší dospělé nepovažují automaticky za autoritu. Naopak. Často se snaží prosadit a ukázat se jako silný „protivník“. 

Nebudou dělat něco, co se jim nelíbí. Vše chtějí rychle, nemají v úmyslu na nic čekat. 

Jak s takovými lidmi fungovat v práci a jak mohou pomoct moderní technologie jako je virtuální a rozšířená realita. O tom všem se bavíme v 7 dílném cyklu na téma Jak mohou imerzivní technologie pomoct s náborem a zaměstnáváním generace Z.

Hovoří:

Eva Bajerová – project manager ve společnosti Icebreakers.cz

Vít Heinz – bývalý učitel a personalista

Roman Pánek – absolvent

Kompletní YouTube kanál Icebreakers.cz najdete zde.

Co je to VR sickness a jak to s ní ve skutečnosti je? 🤔

Ano – virtuální realita „oblbuje“ mozek. Takže ano – může být nepříjemná, pokud s ní nemáte žádnou, nebo máte jenom malou zkušenost.

Ve virtuální realitě se můžete pohybovat, létat, jezdit, běhat – ale Vaše tělo je ve skutečnosti na místě. To občas může mozku trošku zatopit.

Obecně však platí:

🟡 Muži snášení pobyt ve VR o něco málo lépe než ženy.
🟡  Mladší věkové skupiny mají k technologii také blíže, takže čím je uživatel mladší, tím lépe si na VR zvyká. (Mluvíme o dospělých uživatelích).
🟡  Optimální doba používání VR brýlí je kolem 10 minut, ovšem ani 20 minut nebývá výjimkou.
🟡  Většinou může být člověk po sundání brýlí dezorinentovaný (podobný pocit jako byste měli 10 minut zavázané oči), a může pociťovat nevolnost. Nevolnost ovšem ustupuje, čím častějí brýle používáte.
🟡  Takže, jde o zvyk.

Mezi nejlépe akceptované patří různé relaxační nebo školící aplikace. Spíše statické, kde se příliš nepohybujete pomocí ovladačů. Učení, montáž, plnění úkolů, trénink činností.

Dobře snášené jsou také aplikace, kde uživatel například chodí na pásu a kolem něj se hýbe svět, jako by se opravdu procházel. Nebo se jedná o plynulé pomalé pohyby, které uživatele nezatěžují.

Nejhůře snášené jsou aktivní hry, kde je hodně pohybu a mnoho intenzivních vizuálních vjemů.
Dobrým příkladem může být horská dráha ve VR. (Ale tu můžeme špatně snášet i ve skutečném světě). 😁

Takže, abychom to shrnuli:

💜 Čím víc se VR prostředí podobá reálné situaci, tím méně nás zatěžuje.
💜 Je potřeba dávat si občas pauzu.
💜 A čím častěji budete VR používat, tím víc v pohodě ji budete akceptovat.

Inspirace ze Španělska, třeba pro České dráhy

ADIF, Španělský provozovatel veřejné železniční dopravy, je státní organizace spravující národní železniční síť ve Španělsku. A právě tato společnost, ekvivalent našich Českých drah, si vybrala firmu Virtualware, aby jim vytvořila novou generaci tréninkových simulátorů virtuální reality, pro železniční infrastrukturu, výstavbu a údržbu.

Společnost ADIF, se zavázala inovovat a zlepšovat své školicí procesy, a investuje téměř milion eur do transformace svých simulačních modulů. Využívá technologii virtuální reality jako základ k nastavení nových standardů vzdělávacího programu pro své zaměstnance. Společnost se také rozhodla postavit 250 m2 velkou tréninkovou místnost ve Valencii, právě pro simulace ve virtuální realitě. Bude se jednat o nejmodernější centrum pro vedení a zlepšování tréninkových procesů v realistických pohlcujících prostředích (virtuální a rozšířená realita) pro větší množství uživatelů.

ADIF, správce železniční infrastruktury, je státní společnost spadající pod ministerstvo dopravy a městské agendy. Jejich posláním je rozšiřovat španělský železniční systém prostřednictvím rozvoje a správy bezpečné, efektivní a udržitelné infrastruktury, podle nejvyšších standardů kvality z hlediska životního prostředí. ADIF se řídí myšlenkou sociální odpovědnosti a oddanosti veřejnosti.

Tato obří inovace ve státní sféře Španělska nás okamžitě přivedla na otázku, kdy se budou takové inovace zavádět i u nás, v Česku. Náš národní dopravce by zasluhoval vyšší prestiž než aktuálně má. Využití moderních technologií k provozu, školení, vzdělávání, BOZP a spol, by mohlo onu ztracenou prestiž vrátit.

Zdroj článku zde.

Virtuální realita má zásadní výhody oproti klasickému vzdělávání a školení

Ve virtuální realitě si uživatel vše vyzkouší na „vlastní kůži“. To znamená, že si lépe zapamatuje prožitek a rychleji pochopí problematiku.

Ve VR neexistuje rozptýlení – uživatel si nemůže hrát na mobilu ani koukat z okna. Plně se soustředí na simulaci, nebo trénink a díky tomu se učí rychleji. Ve srovnání s klasickou výukou někdy až 4x rychleji.

VR je bezpečné prostředí. To co si uživatel nemůže vyzkoušet na živo v reálním světě protože je to příliš nebezpečné, si může zkusit zde ve VR. Například: Hasiči – hašení požáru v tunelu, BOZP – řešení reálné krizové situace, atd.

Trénink na drahém stroji není nebezpečný ani pro uživatele, ani pro stroj. Ve VR nezkušený zaměstnanec stroj nepoškodí. A sníží se riziko úrazu. 

Díky simulaci toho co by se mohlo stát, se obecně snižuje riziko úrazů na pracovišti. Uživatel při špatném postupu „zažije“ důsledky svého rozhodnutí. A to jak při školení na stroji, nebo při kurzu BOZP, nebo jiných krizových scénářích simulace.

Ukázky videí z virtuální reality – trénink na brusce pro automotive společnost

Prostředí

Věděli jste, že Volkswagen Group má již jasný plán jak budou vypadat a fungovat vozy po roce 2030?

Jak společnost Volkswagen Group vizualizuje vozidla po roce 2030? 

Jak budou vypadat vozidla budoucnosti? 

Jak s nimi budou komunikovat řidiči a cestující? 

Jak se stane autonomní řízení realitou? 

To jsou některé z mnoha otázek, na které odpovídá skupina inženýrů, designérů, vědců a futuristů v Volkswagen Group of America’s Innovation Center California (ICC) v Silicon Valley.

Jejich prací je předpovídat, jak bude svět vypadat po roce 2030. Předpovídání daleké budoucnosti pomáhá automobilce lépe pochopit a identifikovat potřeby svých zákazníků v rámci své celosvětové rodiny značek, včetně Audi, Bentley, Bugatti, Lamborghini a Volkswagen.

Aby ICC znalo budoucnost, nepoužívá křišťálovou kouli. Používá Unity. Díky znalostem a možnostem programu, zahrnující film a animaci, softwarové inženýrství, vývoj a design VR.

Skupina vývojářů Unity ICC rozšiřuje software na jeho plné možnosti k řešení různých problémů, včetně:

• Budoucí design interiéru a exteriéru a způsob cesty zákazníka po roce 2030.
• Návrh rozhraní člověk-stroj (HMI), včetně 3D uživatelských rozhraní (UI).
• Generování syntetických dat pro produkty poháněné strojovým učením.

Oproti tradičním způsobům vizualizace v automobilovém průmyslu se celý proces zkrátil na cca polovinu času.

Interaktivita VR a AR propojuje inženýry ze všech odvětví, kteří pracují na prototypech společně a online.

Zdroj článku a fotografie: ZDE.